Každé číslo se dá zredukovat na jedinou číslici: sečti jeho číslice a opakuj to, dokud nezůstane jedna. Ze 47 vyjde 4 + 7 = 11 a potom 1 + 1 = 2.
Celá zkouška stojí na tom, že redukce nerozbije sčítání ani násobení. Když příklad platí pro čísla, musí platit i pro jejich zredukované tvary:
47 × 23 = 1081 → 2 × 5 = 10 → 1 a 1081 → 1. Sedí to.
Když tyhle dvě hodnoty nesedí, je ve výsledku určitě chyba. Samotná zkouška je snadná, protože se celá počítá s jednocifernými čísly.
Upřímné varování. Zkouška chybu najde, ale správnost nedokazuje. Špatný výsledek může mít náhodou stejný zredukovaný tvar a jeden případ je obzvlášť častý: prohozené číslice. 1081 i 1801 se zredukují na jedničku, takže tuhle chybu zkouška nevidí.
Právě proto tvoří dvojici s odhadem výsledku. Odhad ukáže, jestli má výsledek správnou velikost, a devítková zkouška zachytí velkou část menších chyb, které velikost nemění.
Stejný ciferný součet se objevuje ve znacích dělitelnosti, kde ověřuje dělitelnost devíti.
Cvičení dává hotový příklad a chce čtyři redukce: obou činitelů, součinu dvou zredukovaných číslic a výsledku. Poslední dvě musí vyjít stejně a v tom je celá zkouška.